Pro negativce ;)

Vzkaz pro negativce

„Negativci všech zemí, spojte se,“  chyťte se za ruce a s okamžitou platností změňte způsob myšlení. Děkujeme. 😀

Jooo, kdyby to bylo tak snadné, že? Na počátku jsem chtěla začít psát takový ty rozumy, citáty od srdce, něco v tom smyslu, že: „Nejhorší srážka, je srážka s blbcem“ nebo „Na vola narazíš na každém rohu“ a podobně (omlouvám se, ale já musela J). Pak jsem se ale zarazila a dostavil se „aha“ moment. Najednou jsem viděla sama na sobě, jak mě, daná srážka a situace, která se mi stala, samotnou poznamenala natolik, že už i já smýšlím ošklivě negativně. A tak jsem to stopla a spíše se zamyslela nad tím, co z toho pro svoji osobu mohu vlastně vytěžit.

Ale hezky popořádku

U každého jednoho člověka podle mě jednou přijde chvíle, kdy si uvědomí, že se v životě nudí, že je nespokojený, že ho nic moc nenaplňuje. U mě tento moment přišel po porodu syna a ne, že bych měla s malým doma „leháro“, ale spíše začnete v tu chvíli žít převážně a výhradně pro to dítě a ta osobnost samotného jedince je silně potlačena. A to není dobře.

Být mámou je nádherná role, role naplňující, role plná dojetí i štěstí, ale také role, která silně člověka emocionálně, fyzicky i psychicky ovlivní. A za tím vším jsme pořád ještě my. My osobnost, my bytosti. A máme své touhy, přání a cíle, které jsme pro tuto chvíli potlačili hluboko přehluboko dozadu. Nicméně u mne se rok po porodu začala tato bytost hlásit o slovo a já najednou věděla, že musím se svým životem něco začít okamžitě dělat, ale zároveň jsem věděla, že chci zůstat s malým a nepřijít ani o minutu jeho života. Nakonec jsem si našla vícero možností podnikání a zkoušela jsem, v čem se najdu.

Rozjela jsem dva druhy podnikání

Oba velmi rozlišné, abych věděla, v čem se najdu. Jeden klasický nákup/prodej a druhý v oblasti síťového marketingu, zaměřeného na rozvoj myšlení a práci s podvědomím. A byla jsem z toho všeho nadšená. Najednou jsem se obula do všeho s plným nasazením a s vervou.  Trávila u toho volné sekundy, minuty, hodiny. Spala sporadicky a využívala každé chvíle, kdy spinkal malý.

Nebyla jsem unavená. Naplňovalo mě to. Ta osoba uvnitř mě začala vylézat a těšila se z toho, že se jí zase věnuji a že ji rozvíjím. Dobíjelo mi to energii i baterky. Kolegové ze stejné branže mě varovali, že některým lidem a okolnostem věnuji zbytečně moc energie a času a ačkoliv to není špatně, může mě to časem vyčerpat. Já však jela dál. Až do určité chvíle…

Přišel první „negativec“

Objevil se člověk, který jevil zájem. Projevil zájem, zajímal se, byl nadšen. Věnovala jsem mu čas a energii. Člověk to byl od první chvíle negativní a skeptický a já to moc dobře věděla, ale jsem tu hlavně od toho, abych lidi motivovala a zkoušela jim dát to vědomí o tom, že život není jenom o zlých a špatných věcech a lidech. Na druhou stranu jsem to chápala a nenechala jsem se zviklat, protože sama jsem bývala negativcem, plna strachů a dávala jsem tomu šanci ve smyslu, že daná osoba k tomu dozraje taky.

Ukazovala jsem ji tu cestu plnou možností a příležitostí, ale neviděla ji. Viděla jen tmu a nadále jen lamentovala a hořekovala nad svým životem. Podanou ruku odhazovala a kopala kolem sebe. Znovu jsem ji uchopila a ukázala jí to světlo na konci tunelu. Není tam jen tma. Když ho chceme vidět, uvidíme ho, když chceme vidět tmu, uvidíme ji tam taky.

Hledala jsem veškeré možnosti, jak ji to světlo ukázat, alespoň záblesk. Nic. Měla zatmění. Přemýšlela jsem, dávala do toho svou energii, čas, sílu, abych prostě dokázala, že život není jen o tom, co nechceme a o špatných věcech a lidech, ale také o tom, co chceme a o lidech dobrých a věcech funkčních a reálných. Blokla si mne a s různými výhružkami zmizela. Díky bohu.

Strašně dlouho jsem se s tím nemohla vyrovnat, strašně dlouho jsem se tím zaobírala. A ačkoliv jsem  se na tuto chvíli připravovala kdovíjak dlouho, že nejsou jen lidé pozitivní a otevření a že když se to stane, tak mne to neovlivní, ovlivnilo mne to. Vzalo mi to strašnou dávku energie a síly. Byla jsem najednou tak unavená a vyčerpaná jako v dobách, když jsem se hledala, když jsem měla potlačenou tu osobnost tam uvnitř sebe a začala se sama sebe ptát, zda mi to za to stojí.

Zaobírala jsem se tím den, dva, tři a pořád jsem myslela na negativce a na to, jak jinak jsem to mohla udělat, vysvětlit či pomoct. A najednou, jak jsem se tím zaobírala a sama v sobě to víc a víc pitvala, se začali objevovat další a další. Do této chvíle jsem měla kolem sebe skvělý tým, narážela na super lidi, super vize, cíle, sny. Každý jeden to světlo viděl, každý věděl, že za svým štěstím si stojíme jenom a jenom my sami. Ale najednou se stmívalo.

Byla jsem v šoku, zhrzená a „vyšťavněná“, ale nevzdala jsem se

A začalo se to přede mnou rozprostírat. V horoskopu stálo, ať se nenechám strhnout, všude na mne vyskakovaly citáty o postoji k negativitě a k těmto lidem a tak jsem se zastavila a popřemýšlela jsem o tom všem do hloubky. Byl to jeden velký aha moment, jeden malý za druhým a všechno to zapadalo. Prvnímu negativci nebylo pomoci, někdy se prostě stane, že ti lidé to světlo neuvidí, že budou lamentovat a kopat kolem sebe, třeba ještě nenastal jejich čas se rozlétnout, třeba nastane jindy, třeba nikdy, ale mou hlavní chybou bylo se tím více zaobírat.

Dala jsem, co jsem mohla. Motivovala, povzbudila, inspirovala a tím jsem měla skončit. Nic míň, nic víc. Čím víc jsem se v tom šťourala, tím víc jsem tomu věnovala čas, energii a v prvé řadě myšlení. Ustavičně jsem myslela jen a pouze na negativce. A co se stalo. Začalo se mi jich objevovat víc a víc. Přitáhla jsem si je. Nemluvě o tom, kolik energie mi to odčerpalo.

Začala jsem tedy po tomto uvědomění na to jít jinak

Negativcům jsem poděkovala, vzala jsem je jako poučení do života a přestala jsem se tím více zaobírat. Ukončila jsem to tak, že každý si stojíme za tím, zda chceme změnit svůj život nebo nechceme a ten, kdo chce jen sedět na zadku a lamentovat, dobře, je to jeho volba, ale co já s tím mám společného? Já si vybrala jinou cestu, tak je na čase se rozejít a buď se ještě někdy sejdeme, nebo ne, ale to je život.

Od té doby zmizeli

Všichni. Do jednoho. A objevovali se zase jen ti pozitivní a nadšení. Ale vždycky tomu tak nebude. Dřív nebo později se třeba zase někdo takový objeví. Ale já mu ukážu, pomůžu, poradím, a pokud ani to nezmění jeho vidění, pustím a vícero tomu energii věnovat nebudu.

Mentální energie, naše nadšení, radost, chápání, uvědomění, je strašný dar. A kdo to světlo vidí, tak si ho nenechte vzít někým, kdo ho vidět nechce. Takový člověk čeká, že se jednou objeví samo, ale nikdy se nezměníme, když nebudeme chtít jen a pouze my sami.

A tak jestli budu čekat na zázraky a sedět a lamentovat, tak u toho i bohužel celý život zůstanu. Ale já už si tu těžce vybudovanou energii postavenou na pevných základech vzít nenechám. Netahejme za sebou mrtvoly, ale raději léčme raněné.

Život je příliš krátký a je jen na nás, jak ho chceme žít.

Jestli máte také podobnou zkušenost, budu ráda, když se o ní podělíte. 😉

Pokud rádi koukáte na videa, tak se mrkněte tady, kde se mimo jiné bavíme s Monikou Švejdovou o Negativcích 🙂

Když je naše PROČ silnější než náš STRACH 💃🖒🤗 Rozhovor s @Leňulinka Kubilková

Zveřejnil(a) Podnikající máma dne 16. leden 2018

Vaše Lenka Kubilková

Monika Švejdová

Podporovatelka maminek, které chtějí objevit svůj potenciál a ukázat ho světu ve formě vlastního podnikání. Zakladatelka projektu Podnikající máma >>. Autorka online programu Probuď svůj potenciál >>. Zakladatelka výzvy k probuzení ženského potenciálu >> Spoluautorka Klubu podnikavých maminek >>. Autorka ebooku Do naha>> a Více o mně se dozvíte tady>>

Probuď svůj potenciál

Jedinečný online program, který ti pomůže objevit svůj potenciál a začít ho žít

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *