Z učitelky v mateřské škole Podnikající mámou – příběh Lenky Kubilkové

V dubnu mi bude 30let…Říká se, že to přichází „krize středního věku“, kdy najednou člověk začne více přemýšlet nad tím, jestli je spokojený sám se sebou, se svým životem, s tím, kam se dostal, co udělal, čeho dosáhl…Ani mne se tato „krizovka“ nevyhnula. Jednoho dne, kdy jsem dala syna spát, nalila si „čistého vína“ a otevřela internet, že okouknu novinky a žhavé drby dne, na mne vybafl článek:

„Až se smrtka zeptá…!“

Asi pomatení smyslů a zvědavost, (a mimoto ta smrtka na obrázku koukala rovnou na mě) docílily toho, že jsem na článek klikla. Hned první věta se mě ptala, jestli jsem spokojená s tím, čeho jsem dosáhla, a když bych měla zítra umřít, co tu zanechávám po sobě pro své blízké či své děti. Sto párů mých bot by syn asi těžko unosil a víc mu nemám co nabídnout. A bylo to tu.

Krize středního věku jako blázen

Ale vraťme se úplně na začátek, kde je kámen úrazu

Vždycky jsem chtěla být paní učitelka

Mám vystudovanou SPgŠ. Vždycky jsem chtěla být paní učitelka. Už ve školce se mi líbilo, jak paní učitelky rozhodovaly, kdo s kým půjde na procházce za ruku, na základce kdo s kým bude sedět, na střední kdo s kým bude na pokoji na „turisťáku“ a já už v té době měla jasno, že jednou o takto důležitých věcech budu rozhodovat taky. Ale teď to samozřejmě ulehčuji. Být učitelkou je práce naprosto famózní, jedna z nejdůležitějších rolí v životě každého člověka, neboť kdo by si na tu hodnou paní učitelku, která nás houpala na kolenou, když nám chyběla maminka, nepamatoval.

Ano, práce strašně důležitá, naplňující a všestranná. Byla jsem spokojená, ovšem do doby, než jsem zjistila, že to není až tak práce pro mne. Po sedmi letech ve školství jsem najednou začala cítit, že už jsem z toho lehce unavená, nápady přečerpány, začala jsem mít dokonce strachy, protože práce je to neskutečně zodpovědná a musíte pracovat neustále na milion procent, protože chvíle nepozornosti a neštěstí je na světě.

Ono se právem tvrdí, že paní učitelky jsou nedoceněné zaměstnání, protože jsou neustále jednou nohou v kriminále. A je to tak. Navíc jsem si začala uvědomovat, že se svým hvězdným znamením Beran, je pro mě celkem problém fakt, že je někdo nade mnou. Miluji svobodu a nezávislost. Jsem ráda sama sobě pánem a šéfem. Ke konci jsem už žila jen pro víkendy, dovolenou a výplatu.

Pak jsem otěhotněla a odešla na mateřskou a rodičovskou dovolenou

Přestala jsem otázky práce a pracovní sféry řešit, že mám čas a budu si užívat syna. Jenže první a druhý rok utekly jako voda a já najednou stála před rozhodnutím co dál. Člověk si lehce zvykne na tu slastnou pohodu, kdy nikam nespěchá, neusíná s pocitem, aby nedej bože zaspal, nikdo ho nekomanduje, nemá žaludeční potíže, že má splnit termíny práce do druhého dne, prostě jaký si ten den udělá, takový ho má.

A já najednou začala zase cítit ten tísnivý pocit v břiše, že se mi blíží konec mateřské a začne ten kolotoč nanovo. Absolutně nepředstavitelné pro mne bylo to, že budu mít vlastně 24hodinovou směnu. Když jsem byla bezdětná, splnila jsem si práci a pracovní dobu a doma relaxovala. Najednou budu ve školce s dětmi a přijdu domů, kde mě bude čekat úplně to samé. Bylo mi z toho strašně zle. Ta představa pro mne byla neuskutečnitelná.

Buď budu v práci v pohodě a doma budu zanedbávat a omezovat své vlastní dítě od zážitků a her s vlastní mámou, což jsem samozřejmě nechtěla, (na to jsem si ho neudělala) anebo budu doma máma v pohodě a v práci vyhořelá paní učitelka bez nápadů a energie, což bych také nechtěla, protože ani děti ani maminky ostatních dětí za to nemohou a spoléhají na to, že o ně bude s láskou postaráno a že děti budou chodit domů nadšené se spoustou zážitků.

Měla jsem strach z toho, že se budu muset vrátit zpět do zaměstnání

Měla jsem ze všeho hrozný pocit a strašný strach. Ano, jsou maminky, které učí hned po mateřské a já je nesmírně za to obdivuji a smekám, ale já se s tím ztotožnit prostě odmítala. Chci pracovat s lidmi, chci budovat byznys, potenciál. A aby toho nebylo málo, tak jsem spíše sova a pracuje se mi lépe večer a vstávání na 6tou ranní je pro mě nadlidský úkol. No zkrátka, když jsem si dala pro a proti na misky vah, byla jsem přesvědčená, že se do práce nevrátím. Ale, co je to ono, co mám dělat a co mne má nakopnout tím správným směrem?

Začala jsem používat zákon přitažlivosti v praxi

Dlouho jsem tápala, až jsem si vzpomněla na krásný zážitek a velké uvědomění se zákonem přitažlivosti a se sílou podvědomí a myšlenek. Neměla jsem co ztratit a ještě mě v podstatě o nic moc nešlo, tak jsem začala “přemýšlet“ a uplatňovat sílu myšlení v praxi.

Netrvalo to dlouho a narazila jsem na nabídku na internetu. Za normálních okolností bych takovéto nabídky ignorovala, ale najednou jsem měla nutkání to zkusit. Předeslala jsem si, že chci, aby mi příležitost vstoupila do cesty, tak co když je to ono. Dala jsem tomu šanci a snad poprvé v životě na takovou nabídku kývla a reagovala.

Byla jsem nadšená

Vyslechla jsem si, odnesla si spoustu informací a bylo na mne si je zpracovat. Ve chvíli, kdy jsem si informace nesla, jsem byla nadšená. Ti lidé, kteří mne na tuto cestu přizvali, byli tak neskutečně nabití energií a nadšením, že jsem se „vezla“ s nimi. Po vyprchání nadšení však přišlo vystřízlivění, že je to všechno až moc velký ideál, že nemám šanci se uchytit, uspět. Žena, která mi cestu ukázala, mi řekla, abych si napsala svá „proč“.

  • Proč už nechci chodit dennodenně do zaměstnání
  • Proč chci víc peněz, proč chci změnu, atd
  • Poslechla jsem a „proč“ si napsala a nechala na viditelném místě

Najednou, den co den jsem svá „proč“ četla, a víc jsem jsem si uvědomovala, že se už opravdu vrátit nemohu, že nejsem se svým dosavadním zaměstnáním ztotožněná a v pohodě.

Chtěla jsem trávit ten čas se synem a být svobodná a nezávislá.

Tak jsem se začala motivovat a šlapat si cestu ke svému nitru

Sebepoznání, seberealizaci, sebehodnotě a uvědomění formou knih, motivačních videí, samostudiem. Začala jsem být vděčná za všechno, co mám a za všechno, co mi život hází do cesty a nabízí. A najednou se to začalo otevírat všechno samo.

Přišli skvělí lidé do mého života, přišly skvělé možnosti, přišly obrovské AHA momenty, přišly příležitosti, přišly nápady.

A já už pochopila a neváhala. Nasedla jsem na vlak, který kolem projížděl a nechala jsem se vézt proudem myšlenek a nápadů. Najednou se mi otevíralo tolik bran, že jsem ani nevěděla, do které vjet. Byla jsem z toho úplně očarovaná, úplně paf.

Už jsem nepochybovala

Věděla jsem, že jsem přesně na té trati, kterou chci jet, přesně v tom vlaku, kterým chci jet a směřuji přesně do toho cíle, do kterého jsem chtěla. Najednou jsem prostě věděla.

Věděla, že každý můžeme být tím, čím chceme

A já jsem vděčná, že mi jednoho krásného dne přišel do cesty projekt Podnikej profi, který mi mění život, každým dnem.

Nenosíme otěže a máme v dnešní době a v dnešním světě nekonečné možnosti. Tak neseďme jen doma na zadku a nečekejme jen na to, až se ta smrt jednou opravdu zeptá a my jí nebudeme schopni nic kloudného odpovědět.

Lenka Kubilková

Monika Švejdová

Podporovatelka maminek, které chtějí objevit svůj potenciál a ukázat ho světu ve formě vlastního podnikání. Zakladatelka projektu Podnikající máma >>. Spoluautorka Klubu podnikavých maminek >>. Autorka ebooku Do naha>> a Více o mně se dozvíte tady>>

Probuď svůj potenciál

Jedinečný online program, který ti pomůže objevit svůj potenciál a začít ho žít

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *