Jak se ze zakřiknuté holky, která žila v domnění, že musí být dokonalá a vyhovět všem, stává sebevědomá žena [příběh Jany Karáskové]

Jak se ze zakřiknuté holky, která žila v domnění, že musí být dokonalá a vyhovět požadavkům všech lidí okolo, aby ji vůbec měl někdo rád, stává sebevědomá žena, která se vydala cestou podnikání proto, aby si mohla plnit své sny?

Tohle byla cesta, která trvala třicet let. Takže si běž klidně uvařit kávu nebo čaj a pohodlně se usaď… Ne neboj, pokusím se to zkrátit na ty nejdůležitější momenty, tak snad se mi to povede.

Už od mala jsem byla zakřiknutá holčička, která se držela máminy sukně, a to doslova. Protože mamča se ani nemohla zavřít, když šla na záchod, protože jsem hned spustila koncert na celý barák. Do světa jsem se začala vydávat až ve třech letech, hrdinně s mladší sestrou, které byl rok, a začala chodit. Se sestrou, která byla úplným opakem mě. Odešla by i s cizími lidmi, vždy přesně věděla, kam jde. V patnácti letech šla studovat do Brna, kde žije dodnes.

Já jsem byla vždycky tak nějak ztracená

Byla jsem ta hodná holčička, která měla vždy napsané úkoly, vyznamenání, úhledně srovnané věci, snadný terč spolužáků. Většinou ta poslední v řadě, která se bála vyčnívat, říct svůj názor, plnit si svá přání. A tak jsem hrála basketball, protože ho hrála sestra. Byť nejsem vůbec soutěživý typ a nemám ráda kontaktní sporty. Což mi vůbec nezabránilo v tom chodit na karate, protože tatínek mojí nejlepší kamarádky vedl oddíl. Vždycky jsem chtěla tancovat, ale nenašla jsem odvahu to říct. Jakoby snad na tom bylo něco špatného. Já jsem se, ale zuby nehty, držela té představy o hodné holčičce, která plní požadavky a přání ostatních. Hlavně aby nikoho nezklamala, nebo nedej bože, neudělala nějakou chybu.

Ne moje dětství nebylo hrozné. Měla jsem milující rodiče, prarodiče, sestru, nejlepší kamarádku. A stále mám. To jen já jsem v sobě měla zapsáno, že si jejich lásku musím zasloužit a být takovou jakou jsem si myslela, že mě chtějí mít. A už vůbec mě v té době nenapadlo, že dělám něco špatně, nebo že by to mohlo být i jinak. Vždycky jsem byla hodně zakřiknutá, introvertní, špatně jsem navazovala nové vztahy. Bylo pro mě jednodušší přijímat názory ostatních než prosazovat ty svoje.

Dlouho jsme šla proti své duši, svému přirozenému já

A cítila jsem se v určitých věcech ztracená. To se ukázalo například při výběru střední školy a plánech do života. Pamatuji si, jak jsem obdivovala spolužáky, kteří tam měli tu jasnou vizi, přesně věděli, co chtějí dělat, jak má jejich život vypadat. Měli tam pro něco obrovskou vášeň. A já? V hlavě mi znělo jen to všeobecné zadání, maturita, vysoká škola, manžel, děti a žili šťastně až do smrti.

Ano, zdárně jsem dokončila bakalářské studium. Pořídila jsem si byt. Našla jsem si práci. Měla jsem štěstí na úžasného šéfa. Já jsem tu práci milovala, seděla jsem tam od rána do večera, hltala informace, učila se nové věci. Přebírala jsem nové úkoly. Pracovala jsem i doma. Celkově jsme byli v práci skvělá parta. Opravdu krásné období. Wow, tohle je ten supr dospělácký život.

Pak jsem, ale tuto práci opustila. Asi si říkáte proč. Za vším hledej muže. Velká láska, velká očekávání, velké zklamání, velká bolest. Dnes už vím, že nemohu od partnera očekávat, že mě bude respektovat a milovat, pokud já sama sebe nerespektuji a nemiluji. Tenkrát jsem, ale jela plně v módu být tou nejdokonalejší partnerkou a splnit úplně všechny požadavky, i když byly za mými hranicemi. A pak z čista jasna, rozchod. Byla jsem na úplném dně. Najednou se mi zhroutil celý svět. A já se nekonečně dlouho utápěla v tom proč, co jsem udělala špatně, co je se mnou špatně. Myslela jsem si, že nic horšího už nezažiju.

No, když lekci nepochopíš, tak ti ji vesmír zopakuje

A tak se stalo, že jsem se ocitla 230 km od domova s mužem, který mi každý jeden den hezky zrcadlil, všechnu tu nesebelásku, neúctu, nedůvěru v sebe sama. No, téma já a muži je hodně dlouhý příběh, který ještě zdaleka nemá konec. Takže o tom až příště.
Nastoupila jsem do nové práce, nejdřív jedna, tam jsme vydržela tři měsíce. Pak druhá, tam jsem vydržela dva měsíce. Proč? Náhle přišly problémy i v práci. To jsem do té doby neznala.

Nepříjemné šéfové, podpásovky, nefér jednání. Tady jsem naplno pocítila jaké to je být ve skupině „nejsi kamarádka vedoucí“. Zpětně mi pak došlo, že kancelářská práce a práce od nevidím do nevidím nebylo to, co mě naplňovalo. Byla to ta pomoc druhým. V předchozí práci jsem své nadřízené obdivovala, jako lidi, jako odborníky ve své profesi. A dopředu mě hnala touha jim pomáhat. Chtěla jsem se od nich všechno naučit. Ve chvíli, kdy tohle zmizelo, a já jsme jen měla plnit úkoly, vyplňovat tabulky, a odškrtávat si dlouhý seznam daného postupu práce jsem zjistila, že tohle prostě nezvládnu dělat. Že tohle mě absolutně nebaví. Nevidím v tom smysl. Všechny buňky mého těla měly chuť veškerou práci sabotovat. A pár upřímných vět, mi zajistilo vyhazov.

Od problémů v pracovním i osobním životě mě mělo spasit těhotenství

Narodil se mi Ondrášek a o dva a půl roku později Karolínka. Ne, tohle řešení nebyl vůbec, ale vůbec dobrý nápad. S odstupem času to samozřejmě vidím jinak. A moje děti jsou to nejlepší, co mě v životě potkalo. Já jsem za ně neskutečně vděčná. Ony mi přišly ukázat o čem je život, a přiměly mě podívat se dovnitř sebe. Přivedly mě na cestu osobního rozvoje.

Nejdřív jsem si, ale prošla nehezkým obdobím, kdy jsem litovala rozhodnutí mít děti. Byla jsem přesvědčená, že já jsem nikdy matkou být neměla. Nechápala jsem, proč jsem podlehla všeobecnému přesvědčení ve společnosti, že povinností ženy je mít děti. Vždyť já jsem to v sobě nikdy neměla. Nikdy jsem z dětí nadšená nebyla, nechtěla jsem si chovat miminka. Svoje děti jsem milovala, ale ten tlak být tou paní dokonalou byl najednou tak enormní, že už jsem to prostě nezvládala. Říkala jsem si, že si moje děti nezaslouží mít takovou hroznou mámu, jako jsem já. Byla jsem sama na sebe tak moc naštvaná. Měla jsem doma dvě úžasné děti a mně se ráno nechtělo vůbec vstát z postele. Samozřejmě před okolím jsem hrála, jak to všechno zvládám. Ale uvnitř jsem byla úplně zhroucená.

To bylo období, kdy mi přišel do cesty osobní rozvoj. Ke, kterému mě přivedla moje mamča. Veliké díky, maminko. Která se už o něj zajímala spoustu let, ale já to vůbec neviděla. Přesně poznala tu dobu, kdy jsem byla připravená na to, dozvědět se víc. Darovala mi knihu Miluj svůj život. Tam někde začalo mé období reinkarnace.

Vše přichází v ten správný čas. A tohle období se protlo s otázkou mého švagra. „A co budeš dělat po mateřské?“ V době, kdy jsem o tom vůbec nepřemýšlela. Měla jsem nějaké dva roky do konce rodičáku. A upřímně, tohle byla věc, která mě, po předchozích pracovních zkušenostech dost děsila.

Nicméně, červíček v mé hlavě začal hlodat a já jsem začala zkoumat své možnosti

Nedokázala jsem si představit, že bych měla sedět od rána do večera v práci s nepříjemnou šéfkou za zády, a dělat něco co mi absolutně nedává smysl. Říkala jsem si, že pravděpodobnost, že natrefím znovu na supr šéfa a fungující kolektiv nebude moc velká. A i kdyby se i to podařilo. Co děti, kdo je bude vyzvedávat ze školky, školy? Kdo se s nimi bude učit? Co prázdniny? Nemoc?

Začalo mě lákat podnikání

Svoboda, být pánem svého času. Znovu cítit tu radost a naplnění. Jenže, s čím, v čem podnikat? Uvědomila jsem si, že vlastně nic neumím. Co se týče mé školy, tak mi vyšlo dělat účetní na živnost. No tak to v žádném případě, termíny, zákony, daňová přiznání. No to nikdy. A co moje koníčky? Nějaká ta vášeň? Co ještě umím kromě kojení, přebalování a mixování kašiček? Nic. Ztracená máma na mateřské dovolené, jejíž duše plesala při slovech podnikání, svoboda, naplnění.

V té době jsem narazila na online kurz Probuď svůj potenciál. A našla jsem svou vášeň? Svůj potenciál? Ne, nenašla. K tomu vedla ještě dlouhá cesta. Nastal tady, ale jeden ze zlomů v mém životě. Když jsem měla na papír napsat, co ráda dělám. Měla jsme tam dvě položky: spánek a v klidu si sníst teplé jídlo a vypít kafe. A když jsem měla napsat co dělám s vášní. Nic. Prázdná stránka. V tu chvíli mi došlo, že musím zvednout zadek a konečně něco udělat, změnit svůj život, JÁ.

Protože, nikdo jiný to za mě neudělá. Začala jsem situací, kterou jsem právě řešila, a to byla práce. Rozhodla jsem vyslyšet volání mého srdce, a hledala jsem možnosti jak a v čem podnikat. I přesto, že jsem neměla peníze na velké investice, i přesto, že to znamenalo začít s dětmi na klíně. Do zaměstnání se po skončení rodičáku prostě nevrátím, v tom jsem měla jasno.

Kdo hledá, najde

A tak mi do života vstoupil podnikatelský projekt, který mi doslova mění život, a to každý jeden den. Díky němu vnitřně rostu, našla jsem svou vášeň, své poslání. Začala jsem vidět směr, kterým chci, aby se můj život ubíral. Mám své sny a vize. Učím se být sama sebou, otevřít své srdce, komunikovat s lidmi. Já, která jsem se bála ve škole přihlásit. Vše co mi na začátku přišlo, jako naivní představa se mi teď začíná plnit. Buduji si svobodné podnikání. Mohu pracovat odkudkoliv a kdykoliv.

Najednou vidím, ten obrovský smysl, v tom, čím vším jsem si v životě prošla, procházím a procházet budu. Neskutečně mě naplňuje inspirovat ostatní svým příběhem a svou cestou. Ukazovat ženám, že jsou výjimečné, že jsou úžasné. Že si mohou dovolit nejen snít, ale své sny si také plnit, ať už jsou jakékoliv.

Všechny jsme úžasné, jde „jen“ o to si to dovolit

Pokud si dočetla až sem, tak klobouk dolů. Jako ano, mohla jsem napsat „Jednoho dne jsem se probudila a nenáviděla jsem svůj život“. A teď se ho učím milovat. Ale to by nebyla taková zábava, ne. 😉

Pokud se ti článek líbil, budu moc ráda, když spolu zůstaneme v kontaktu. S láskou J.

 

Monika Švejdová
Podporovatelka žen, které chtějí objevit svůj potenciál a ukázat ho světu ve formě vlastního podnikání. Zakladatelka projektu Podnikající máma >>. Autorka online programu Probuď svůj potenciál >>. A průvodkyně pro všechny, co se rozhodli jít cestou svobodného podnikání.

DEJ A BUDE TI DÁNO

Daruj kaši, zachraň dětský život a získej zdarma online program k probuzení svého potenciálu  >>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů