KDYŽ SE RÁNO PROBUDÍTE A ZJISTÍTE, ŽE VÁS TĚLO NEPOSLOUCHÁ, TAK OKAMŽITĚ VÍTE, ŽE JE ČAS ZAČÍT JINAK A LÉPE

Na to ráno, které bylo jako z nějakého snu, asi nikdy nezapomenu. Předchozí den si celkem obstojně běháte a následující den se nemůžete hnout z místa, protože necítíte ruce ani nohy. Nekonečně se vlečou minuty a vy čekáte, zda přijde pomoc za vámi, protože si ji sami nedokážete přivolat. Nechápete, co se děje a hlavou vám běží tisíce myšlenek. Někde zevnitř se rve ven obrovská síla a chuť na tom světě ještě být. Vždyť jste mladá máma a doma na vás čeká půlroční syn. V takové chvíli úplně jasně bez žádného zaváhání víte, že bude zase dobře a že si půjdete za tím, aby bylo vše jinak. Ale nejprve se dostat co nejdřív pryč odtud a po svých, ale postupně …

Největší zlom v mém životě přišel ve chvíli, kdy jsem to nejmíň čekala

Stačil jediný okamžik, možná vůbec nejsilnější v mém životě, aby přišlo uvědomění, že pokud hledáme, tak v každém životním období si můžeme najít radost a naplnění, i když to tak na první pohled nevypadá. A ráda říkám, že to zlé, co se nám děje, vždy ukáže něco dobrého. Protože svou stopu si tady tvoříme sami a netvoří nám ji ti druzí. Dnes jsem spokojená máma dvou malých kluků, milovnice přírody a aktivně si užívám mateřství.

Kdo jsem?

Pomáhám maminkám najít cestu za naplněným mateřstvím skrze probuzení vnitřního já, cítění se ve svém těle dobře a hledání si času pro sebe. A s radostí je doprovázím na cestě za svobodou, kterou nám právě rodičovská dává. Protože co si budeme povídat, často vidím maminky okolo sebe, jak po skončení rodičovské chtě nechtě naskočí do nekončícího kolotoče děti – práce – domácnost.

Jak to bylo se mnou?

Dlouhé roky jsem se hledala, vždy mi přišlo, že jsem ve stínu své sestry. Že ona je ta, co se dobře učí a je „dokonalejší“. Já měla věci daleko více na háku a tak nějak jsem plula po jejím boku. V patnácti jsem se vydala do víru velkoměsta za házenou, kde jsem se dobře chytla. Byla to velká škola života, protože být každý den mezi dvaceti „babami“ nebylo vždy jednoduché.

Následovala léta na vysoké, kde jsem si brzo přiznala, že hrát házenou někde v zahraničí, aby mě živila, není můj sen, ale spíše sen jednoho z mých rodičů. Nakonec jsem se vydala plně cestou studia za svým povoláním lesníka, což mě velmi bavilo. Užívala si studentského života, přivydělávala na brigádách a těšila se, jak jednou budu někde na lesní správě, kde budu mít volnost. Budu lítat po lese a nebudu sedět celý den někde v kanclu. To jsem si nikdy nedokázala představit. Po vysoké jsem opravdu odešla na jednu takovou správu pracovat. Částečně jsem pracovala u počítače a částečně v terénu. Běhala jsem si po šumavských lesích po kopcích, což bylo splnění mého velkého snu.

Mělo to ale své ALE…

Od dětství jsem měla svou hlavu a tady jsem najednou měla šéfa, který důvěřoval nejspíš tak akorát sobě. O volnosti, kterou jsem si představovala, nebylo ani památky a postupně to přešlo v každodenní neshody, což mi kazilo radost z mé milované práce. Odchod na mateřskou byl doslova vysvobozením. Na mateřskou jsem se hodně těšila a byla jsem plná očekávání z narození našeho prvního dítka. Po narození syna jsem se s vervou pustila do mateřství a vzala si do hlavy, že abych byla nejlepší mámou, tak se mám synovi věnovat 24 hodin. Své koníčky a celé okolí jsem postupně úplně opustila. Dělala jsem to, co po mě rodina žádala, nadšeně a až přehnaně jsem se věnovala synovi. Po několika měsících mě situace, ve které jsem byla, začala sžírat a ubíjet. Sama v sobě jsem měla velký chaos, necítila jsem se vůbec dobře. Uvědomila jsem si, jak mi chybí práce, kde jsem se do té doby realizovala.

A tady nastal onen zlomový okamžik v mém životě

Rozuzlení přišlo velmi rychle v půl roce syna, kdy jsem skončila v nemocnici s velkými bolestmi na akutní operaci slepáku. Následující den už jsem chodila, pracně ručně odstříkávala mateřské mléko, což bylo šíleně vysilující. Ale držela mě představa, jak vcházím doma do dveří a jsem zpět se svou rodinou. Jenže další den ráno jsem chtěla vstát z postele… Zjistila jsem, že mě mé tělo neposlouchá, jako kdybych ztratila ruce i nohy, s kterými nešlo pohnout.

V tu chvíli vám hlavou probleskne nespočet myšlenek a čas se neskutečně vleče. Měla jsem velkou chuť tu být, chtěla jsem být zase dobrou mámou a hlavně padlo jasné rozhodnutí – od teď bude všechno jinak. Pomoci jsem se nakonec dočkala, ač jsem si ji nedokázala přivolat. A to, co následovalo by bylo na další vyprávění. Tváří tvář jsem se poprvé setkala s uvědoměním toho, že ne nadarmo se říká, dej na první místo sebe a rozdávej z nadbytku.

Najednou se ve mně probudila ohromná vnitřní síla

Když jsem se vrátila domů, učila jsem si říkat o pomoc a šla si za časem jen pro sebe. Vrátila jsem se ke svým koníčkům, které mi chyběly. Běh, různá cvičení, toulání se přírodou a myslivost mi dávaly energii a nové impulsy do života. Hltala jsem inspirativní videa a knížky. Pustila jsem se do praktických cvičení, abych se zbavila minulosti a nesmyslů, co vám léta podsouvají druzí. Mnohem více jsem si začala vážit toho, že tady mohu být a že si to tady chci užít. A začala věnovat větší péči sobě a nejen synovi.

Postupně jsem hledala, jak bych se realizovala z domu i sama za sebe

Brzy na to jsem byla podruhé těhotná a plány se ztratily v nedohlednu, protože druhé těhotenství bylo mnohem náročnější a bralo mi dost energie v kombinaci s dost živým malým synem. Po narození našeho druhého syna, přišla další trhlina života. Syn se narodil s ochablým koutkem na pusince, prý skrz velmi rychlý porod a synovu velikost. A tak tu stála další velká zkouška života. Následovali měsíce každodenního cvičení. Ale od začátku jsem věděla, že to jednou spolu vyhrajeme díky nekončící vytrvalosti a synovu úsměvu, který nám od začátku posílal.

Co víc si přát než takovou až “banální“ věc, aby se jednou úplně normálně najedl. Protože když zjistíte, že u prvních příkrmů nejde ani pořádně dát lžička do pusinky té malé osůbky, tak se to ve vás hodně pere.

Všem nám život přináší nejen to veselé, ale i to, kdy se nejednou pořádně zapotíme. Věřím, že nám to má vždy něco ukázat a určitě nás to posune dál. A tak věřme a naslouchejme svému srdci.

A co bylo dál?

Hned po narození druhého syna mi přišla do cesty podnikatelská příležitost, po které jsem měsíce pokukovala. Do mateřství mi vnesla úplně jiný rozměr. Příležitost, která mi dává velký smysl života s ještě daleko větším přesahem.

Díky tomu, že jsem se jí otevřela, tak mi přišlo do života plno skvělých bytostí. A navíc se to celé pozitivně promítá ve vztahu s kluky a rodinou, za což cítím ooobr vděčnost.

Od začátku rozhodně nešlo všechno hladce, někdy to chtělo pořádně zatnout zuby, ale stojí to vážně za to. První měsíce to byly kolikrát dva kroky tam a jeden krok zpět. Společně s dětmi se učíme vzájemné trpělivosti a respektování se. Po měsících hledání cestiček a neustálého zkoušení jsem si našla způsob, jak si dny s kluky zorganizovat, abychom si čas spolu užívali a zároveň jsem měla prostor pro tvoření.

A co mě drží na mé cestě životem? Moje vize, jak si užívat život naplno a neřešit, zda je pondělí nebo sobota, a inspirovat tím další maminky. Protože je třeba žít a ne ze dne na den jen přežívat. Baví mě posouvat své hranice dál a ukazovat to i svým dětem. Abychom dál s rodinou mohli trávit tolik času, kolik budeme společně chtít a vidět kluky vyrůstat nejen tři až čtyři hodiny odpoledne. Mít dost pro svou rodinu a zároveň dávat hojnost a lepší život dalším dětem, které vyrůstají v mnohem těžších podmínkách než známe u nás.

Přeji vám hojnost a krásné dny

S láskou Iva Smutková – zakladatelka projektu Naplno životem mámy

Monika Švejdová
Podporovatelka žen, které chtějí objevit svůj potenciál a ukázat ho světu ve formě vlastního podnikání. Zakladatelka projektu Podnikající máma >>. Autorka online programu Probuď svůj potenciál >>. A průvodkyně pro všechny, co se rozhodli jít cestou svobodného podnikání.

DEJ A BUDE TI DÁNO

Daruj kaši, zachraň dětský život a získej zdarma online program k probuzení svého potenciálu  >>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.