Moni, a proč ty vlastně nejíš maso?

Vždycky když se mě na to někdo zeptá, tak většinou odpovídám, že jsem cíťa a jdeme dál. Nechci se v tom brabrat a obhajovat svůj postoj, je to zbytečné. Protože kecy nemají cenu, tu cenu a následnou hodnotu mají činy.

Zjistila jsem, že jen malá hrstka lidí chce totiž skutečně slyšet váš postoj a proč děláte, to co děláte, bez toho aby měli potřebu vám nutit svoje přesvědčení. A popravdě mě vždycky unavovaly ty prázdné monology druhých lidí o tom, jak je to pro mě nebezpečné a že budu nemocná, komu tím pomůžu a kdesi cosi. Tak jsem se tomu tématu prostě vyhýbala.

Ale teď jsem si řekla, že to takhle sepíšu a když se mě na to zas někdo zeptá, tak ho odkážu sem. 😉

Jsem cíťa a vadí mi, když někdo nesmyslně ubližuje druhým

Pravda je taková, že jsem hodně citlivý člověk. Mám mega rozvinutou empatii a cítím tu bolest a utrpení, kterým si někdo prochází…je to hrozný prokletí…Jojo tvrďáci si teď asi klepou na čelo…. 😀

Aby mi to neubližovalo, musela jsem se od toho odpojit a začít u sebe. A popravdě je mi jedno, jestli druzí lidi jí maso nebo ne, je to jejich volba. Každý si vytváříme svou karmu (zákon příčiny a následku – co zaseješ, to sklidíš – co dáš, to dostaneš).

Vadí mi, co je za tím obrovským konzumem, ale o tom se rozepisuji níže. Nikdy jsem neměla potřebu druhé lidi přesvědčovat o tom, aby maso nejedli. Ale s tím, že všichni přesvědčovali mě, abych maso začala jíst, tak s tím jsem měla zkušenosti obrovské. Přiznám se, že mě dost mrzelo to, že mě zkrátka druzí nebrali takovou, jaká jsem.

Dnes ve svých 36 letech jsem ráda, že mám kolem sebe lidi, kteří maso také nejedí a můžu si s nimi zajít do vege restaurace a užít si to naplno. Ale v těch 15ti letech si to ustát bylo docela náročné. Taky aby ne, psal se rok 1999. Na základce frčela masová strava ve velkým a tady o nějakém vege stylu nemohla být ani řeč.

A jak to všechno vůbec začalo?

Někdy mezi čtrnáctým a patnáctým rokem se ke mně dostal časopis, kde byl článek jednoho reportéra o tom, jak zacházejí se zvířaty ve velkochovech. Bylo to tam popsáno hodně otevřeně a bez obalu a ty fotky tomu daly ještě reálnější podobu.

Když jsem si o tom začala hledat víc informací na internetu a poslechla si zvukové nahrávky zvířat, které šly na porážku, tekly mi slzy po tváři a zároveň se ve mně probudila velká nasranost na lidi a na jejich krutost, lhostejnost, sobeckost, a všechny tyhle „super“ povahový rysy, které jako lidstvo máme.

Vždycky když jedu po dálnici a předjíždí mě kamion, který veze prasata na jatka, chce se mi brečet z toho, jak tam jsou několik hodin stísněný, bez vody a ve stresu, pobouchaný a zmlácený, když je naháněj do kamionu.

A tady nejde jen o prasata, ale také o tisíce ovcí, koní a krav, které jsou denně v rámci planety přesouvány z bodu A do bodu B tisíce kilometrů. Denně při transportech umírají, většinou vyčerpáním, stresem nebo v důsledku nemoci.

Paradox…

Je to fakt „vtipný“, na jedné straně lejeme neskutečné prachy do veterinární péče pro naše nejbližší mazlíčky a na druhé straně podporujeme tolik utrpení, bolesti, bezmoci, strachu, násilí a lhostejnosti ve velkochovech, na jatkách a v laboratořích. Je to fakt paradox.

My jako lidé si neprávem nárokujeme vše, co na této planetě je. Ono by na tom nebylo nic špatného, kdyby v tom byla energie lásky. Zvíře vás nevyužije a neodkopne jako kus hadru. Zvíře má důstojnost. Člověk ji v sobě potřebuje objevit. Zvíře tě nikdy nebude týrat pro svoje potěšení. Nebo nás lidi nebude žrát ve velkým, z pocitu nedostatku a aby mělo na horší časy. Zvíře žije tady a teď v plné přítomnosti. To my lidé máme strach, aby jsme měli dostatek. To jenom člověk dokáže být hamták hamižnej.

Faleš a přetvářka

V těch patnácti letech mi došlo, jaká hrozná přetvářka a faleš se za tím vším skrývá. Když jdete po supermarketu a tam se na vás usmívá červená kráva na sýru nebo veselé slepičky na krabicích od vajec nebo pohodová fotka telátek či prasátek na obalech s jejich mrtvolami. No ty kráso, to je prostě „haluz“ v čem to tady žijeme. Jak se lidi nechají ošálit a ještě to podporují. Chtělo se mi z toho zvracet. Njn …ať žije kvalitní marketing.

Co mi na tom nejvíc vadí?

Nevadí mi, když někdo chová zvířata, stará se o ně, dá jím veškerou péči a přirozené podmínky proto, aby si to tu aspoň pár měsíců „užili“ , než je lidi snědí.

Ale to co mi nejvíc vadí, je ta krutost, to násilí ta bezohlednost, to tejrání, ty nepřirozené podmínky. Ta velká produkce jídla, který se potom stejně vyhodí. Štve mě to plýtvání, ta arogance, ta nadřazenost. Že zvířata nejsou brány jako živé bytosti, ale jen jako číslo produkce, které nese zisk.

Jít do supermarketu, poprat se o o tří mlíka a pak jedno vyhodit, protože prošlo. To je to, co mi vadí…

Tolik utrpení, pro peníze, které lidem stejně nedají pocit spokojenosti, po kterém tolik touží..

Byla jsem na jatkách

Byla jsem na jatkách a bylo to strašný, byl to horor a já horory vážně nesnáším. Ten smrad a ten strach a ta smrt, která tam byla cítit. Byl to pro mě tak traumatizující zážitek, že jsem se rozhodla tohle nepodporovat.

Chlapi, co tam dělaj většinou lejou alkáč ve velkým. Není divu. Asi bych taky chlastala, kdybych každej den musela někoho zabíjet.

Mlékárenský průmysl

Mlékárenský průmysl, o tom raději ani nemluvit, co se v něm děje. Plno lidí si ani neuvědomuje, v jakých podmínkách ty dojnice žijí a jaký utrpení je za každou krabicí mléka. Po většinu svého života jsou zavřené v halách s umělým světlem. Jejich život, je jejich utrpením a jejich smrt vysvobozením.

Kdo má rád audio, tak tady jedno takové uvědomění

Si představ, že jsi kráva. Stádové zvíře, která miluje být venku a pást se pod širou oblohou. Najednou tě zavřou do boxu, kde se ani neotočíš, na krku máš řetěz, který tě neskutečně sere. K jídlu dostáváš něco, co se čerstvé trávě a senu moc nepodobá. Dřív tě krmili také masokostní moučkou – to znamená mrtvoly tvého druhu! I když jsi býložravec!

Naštěstí se u nás lidi probrali a přestali to konečně dělat. Každopádně jedeme dál…Tvůj život je skvělá pohádka, kdy tě několikrát inseminujou – pokud nevíš, co to je, tak si představ, že ti do vagíny vloží dlouhou tyč se spermiemi. Ty po pár měsících porodíš miminko, které ti po porodu vezmou a tvoje mléko, které má být pro něj, z tebe začnou dojit pro člověka.

Když už toho mléka dáváš málo, celý proces se zopakuje. Takhle tě třeba 5x až 7x znásilní, využijí a když jsi samá kost a kůže, protože dochází k odvápnění a řídnou ti kosti, kdy se ti třeba zlomí nohy, protože tě tělo neunese, tak frčíš na jatka a do kafilérky …hotovo konec … další prosím …

S prasaty je to zacházení obdobné

Třeba kastrace malých selátek. Viděli jste, jak se dělá? Je to jak na běžícím pásu, selátka visí hlavou dolu, mezi nohama jim udělají dva řezy, vytáhnou kulky a odříznou, žádné umrtvení, nic. Ten řev, bych vám nepřála slyšet.

Pro prase je přirozené rýt čumákem v zemi, přináší mu to radost, to bohužel v nepřirozených podmínkách dělat nemůže. A co se stane, když nemůžete dělat, to co milujete? Chřadnete na duši a nudíte se a vaše energetická spirála frčí dolu, do frustrace, apatie, agrese. Prasata se tak stávají mezi sebou agresivními, hryžou se, koušou si ocasy apod.

A teď ať mi někdo řekne, kde je úcta, kde láska, kde je soucit, kde???? V prdeli...

Naštěstí to jde i jinak

Láska nebo strach? Co chceš cítit uvnitř v sobě?

Všechno je energie, která teče a transformuje se. Víme, že strach a stres se dostává do masa, do mléka apod., které konzumujeme. A ta energie zůstává v nás. Tak by mě zajímal tvůj názor. Jakou energii v sobě chceš mít? Lásku nebo strach, násilí, utrpení?

Cítím, že se poslední roky hodně transformuje energie strachu do lásky, padají staré struktury a vytváří se prostor pro nové a za to jsem neskutečně vděčná. Také jsem vděčná za lidi, kterým to není jedno a kteří ctí WELFARE (pohodu zvířat).

Velmi se mi líbí přístup Biofarmy SASOV, kde kvalita chovu zvířat a jejich pohoda je tou nejvyšší prioritou. Chovají zde preštické čuníky, což je původní české plemeno. Prasata jsou ve stádech (žádné klecové chovy), žádná inseminace, ale normální kvalitní soulož :). A v zájmu co nejnižších stresů otevřeli počátkem roku 2010 vlastní bio jatka přímo na farmě, kam si zvíře dojde samo (ani neví, že tam jde).

Žijeme ve velké hojnosti, která z nás udělala sobce

Takového jídla, co se nakoupí a pak to projde v lednici a vyhodí se. To bych vždycky úplně brečela. Když se jdete podívat do popelnic za supermarkety, kolik tam je vyhozeného jídla! Je to vážně smutné. Když víte, že lidé na jiných kontinentech umírají hlady. Je to fakt celé postavené na palici.

Je jasné, že se tomu nedá úplně vyhnout a chápu to, ale eliminovat se to dá, například tím, že nakoupím jen to, co mohu sníst. Hodně lidí plýtvá a nejsou vděční za tu hojnost, v které jsme.

Je potřeba začít u každého z nás, jedině tak je možný progres. Zastav se a než si začneš stěžovat, že s tím nemůžeš nic dělat, protože si nemůžeš dovolit kupovat jiné potraviny, tak si uvědom, kde můžeš pomoc. Třeba tak, že nebudeš plýtvat, že nebudeš syslit a nakupovat mega velké nákupy, které ti pak stejně projdou a ty je musíš vyhodit.

Jíst maso není špatné, ale jaké maso a s jakou energií? A co za tím je? Tuto otázku bychom si měli pokládat při jeho nákupu

Buďme tou nejlepší verzí sebe sama a chovejme se tak, jak bychom chtěli, aby se k nám chovali druzí, pak má člověk mnohem lehčí život. 😊

Neznásilňujme se a o věcech přemýšlejme.

Ctěme přirozenost každého z nás, ať už jde o lidi či zvířata…to je láska

Hodně mě trápilo, proč se to děje, proč je tady tolik násilí, ale pak jsem si řekla, že když začnu u sebe, bude to to nejlepší, co mohu udělat. A jelikož se tím řídím už přes 20 let, cítím se v tom dobře. A to je ta otázka, kterou si vždy dávám. Jak se chci cítit?

Stres a strach je energie s nízkou vibrací. Proto je důležité si vybírat, co vlastně jíme. Odkud to pochází, jak s tím bylo zacházeno. Jít do hloubky. Není tedy lepší jíst lásku a být sám tou láskou? 😉

Chápu, že mi nebude plno lidí rozumět a je to tak naprosto v pořádku. Všichni totiž nemyslíme, necítíme a nejednáme stejně 😉 Tak si nechme ten prostor pro sebevyjádření, které je pro druhé inspirací.

A co tedy jím, když nejím maso?

V dnešní době je to tak jednoduché. Je tolik možností, kterým se stačí jen otevřít. Nejsem klasická hospodyňka a popravdě na nějaké vyvařování nemám čas. A dost mě stresovalo to neustále řešit. Dneska je toho na trhu mraky. A baví mě ta pestrost. Před nedávnem, jsem se rozhodla si nechat jídlo dovážet. Objevila jsem jednu fajn českou firmu, která dělá vegetariánskou a veganskou verzi. Kdy vám zkrátka jídlo přivezou až před barák na další den. Za mě super záležitost. Je to boží.

Někdy je lidem, co nejí maso, předhazováno to, že jim budou chybět bílkoviny, ale tohle se dá všechno řešit. Je rok 2021. 🙂 Já to třeba řeším kvalitními veganskými šejky, které jsou za mě opravdu TOP. Každopádně každý si potřebuje najít ten svůj způsob života, v kterém mu bude dobře.

Díky, že jste dočetli až sem….mějte se skvěle a žijte svobodný a kvalitní život.

PS.: Omlouvám se za pravopisné chyby, které v článku najdete, ale čeština nebyla nikdy moje silná stránka. Příště písnu o tom, jaké to je, když máte dítě masožravce. 🙂

Pěkné dny, s láskou M.

Monika Švejdová
Podporovatelka žen, které chtějí objevit svůj potenciál a ukázat ho světu ve formě vlastního podnikání. Zakladatelka projektu Podnikající máma >>. Autorka online programu Probuď svůj potenciál >>. A průvodkyně pro všechny, co se rozhodli jít cestou svobodného podnikání.

DEJ A BUDE TI DÁNO

Daruj kaši, zachraň dětský život a získej zdarma online program k probuzení svého potenciálu  >>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.