Nemám ani jeden titul, který by stvrzoval, že jsem použitelná pro život. Za to mám velkou touhu žít život, ze kterého si nemusím brát dovolenou

Jmenuji se Kateřina Prouzová, je mi 29 let a pocházím z Chomutova. Nemám ani jeden titul, který by stvrzoval, že jsem použitelná pro život. Ačkoli jsem to zkusila na dvou vysokých školách, bylo mi milejší lézt po skalách nebo cestovat po světe, než sedět v lavici, a proto jsem to nikdy nedotáhla do zdárného bakaláře či magistra. Naštěstí jsem neztratila touhu učit se. Jen si nemyslím, že k tomu, aby se člověk rozvíjel, musí sedět v lavici. Dnes máme spoustu možností k sebevzdělávání, stačí mít motivaci.

V patnácti jsem se částečně odstěhovala z domova

Ne proto, že bych musela vypadnout, moji rodiče jsou super, ale šla jsem na intr do Litvínova, takže jsem domů jezdila jen na víkendy. Ne že by tam nejezdil autobus přímo před školu, ale už v té době jsem tak nějak cítila, že se chci postavit na vlastní nohy. Ve třeťáku jsem dostala možnost odjet na 5 měsíců do Dánska.  Z pěti měsíců to byly nakonec 2 semestry, takže když jsem se vrátila do Čech, šla jsem k maturitě s jinou třídou. Střední jsem si tedy o rok prodloužila. Jedno z nejlepších rozhodnutí v životě.

Po maturitě jsem chtěla hned zase zmizet do Dánska, ale okolnosti mě tak trochu přiměly zůstat v Čechách. Zkusila jsem to tedy na zemědělce v Praze. Tam jsem to vydržela 2 roky, raději jsem bušila na skalách v Labáku a Tisí, než poslouchala (pro mě) nudný přednášky. Po dvou letech se mi konečně splnilo co jsem si přála už po střední, podala jsem si několik přihlášek na vejšky do Dánska, sbalila se včetně komody na prádlo do dodávky a nechala se odvézt na sever. Tam to bylo super. Škola, lidi, to prostředí, jazyk, flødeboller, život.. Jen ty ceny.

Dánsko, země která mi hodně dala

Po třech měsících jsem si našla první brigádu, odstěhovala se na venkov do skvotu a začala dumpstrovat, abych mohla říct rodičům, že už mi nemusejí posílat peníze. Dávno mi bylo 18 let a jsem teď velká holka, která se o sebe umí postarat. Nejlepší léta mého života. Pak jsem potkala mořeplavce, zamilovala se a škola šla zase stranou. Otevřely se mi úplně jiný obzory. Cestovali jsme a plavili se po moři. Měla jsem možnost poznat úplně jiný Svět.

Modrý svět. A potom přišlo to největší dobrodružství, když se narodil náš syn Skye. Narozdíl od svých kámošek jsem v té době nemusela řešit peníze, všechno jsem měla tak trošku na stříbrném podnosu, protože můj partner vydělával víc, než se dalo utratit a já měla možnost poznat jaké to je ve zlaté kleci. Pak někdy kolem pětadvaceti začalo období hledání se.

Najednou jsem měla pocit, že jsem ničeho nedosáhla

Ten blbej papír nemám, ani práci.. Ach ti blíženci. Máme to někdy náročný. Zkoušela jsem nastartovat různý věci, hledala se, ale spíš jsem lítala ze strany na stranu jak pingpongový míček. Před cca čtyřmi lety jsem čuchla k affiliate marketingu. To mi dávalo ohromný smysl, jen jsem byla tak vyčerpaná z mojí nové role matky, že jsem to nedokázala vůbec uchopit. Potom jsem měla ještě několik nápadů jak se realizovat, vrcholem ovšem bylo založení „eseróčka“ v Chomutově, kam jsme se po roce a půl vrátili z Portugalska. To byla topka, ovšem podrobnosti si asi nechám na sólo příspěvek. Každopádně jsem pochopila, že v dnešní době máme možnosti, kterých by byl hřích nevyužít. Jen se nebát vystoupit z davu.

Já o sobě ráda prohlašuju, že jsem nezaměstnatelný člověk

Když přehlídnu všechny ty brigády, který jsem měla abych se uživila, tak jsem nikdy „pořádně“ nepracovala. Tím nemyslím, že jsem líná. To vůbec. Na střední mi náš ředitel říkal, že na co šáhnu, to mi jde. V Dánsku jsem neustále slyšela: „Katja, du er så dygtig og hårdtarbejdende.“ V jednom období jsem měla 3 brigády a školu, takže co tím chci říct. Pochopila jsem, že chodit do práce od 9 – 17 s půlhodinou na oběd není pro mě. Nechci to. Mít klasický podnik mě vycvičilo v mnoha jiných ohledech a vím, že to taky nechci.

Co chci je být svobodná a nezávislá.  A prosím vás, to může znít mega feministicky a anti chlapově. Tak to není myšleno. Ale myslím si, že každá lidská bytost by měla být z podstaty svobodná a nezávislá.  A díky projektu, kterému se věnuji vím, že tato cesta vede za svobodou (ať už za tou finanční nebo časovou). Nebudu vám nic nalhávat, člověk se na té cestě pořádně zapotí, ale nikdy předtím jsem neměla pocit tak intenzivního osobního růstu, jako tady. Žádná jiná činnost mi nedávala tolik možností jak být lepším člověkem pro sebe, pro rodinu, lidi kolem, pro planetu.

Tímto za to děkuji a přeji všem, kteří se rozhodnou vydat se touto cestou, aby s velkou pokorou porazili všechny démony a kostlivci, kteří na ně na té cestě vypadnou. Ono je totiž lepší o nich vědět. Hodně štěstí nám všem a pojďme si tu cestu užít teď. Pokud cítíš, že chceš udělat ve svém životě změnu, s radostí ti otevřu dveře do projektu, který mění lidem životy.

 

S láskou Kačka

Můj příběh o tom, jak jsem vybírala po nocích popelnice a těšila se z toho, jaké poklady tam najdu, si můžeš přečíst zde 😉

Monika Švejdová
Podporovatelka žen, které chtějí objevit svůj potenciál a ukázat ho světu ve formě vlastního podnikání. Zakladatelka projektu Podnikající máma >>. Autorka online programu Probuď svůj potenciál >>. A průvodkyně pro všechny, co se rozhodli jít cestou svobodného podnikání.

DEJ A BUDE TI DÁNO

Daruj kaši, zachraň dětský život a získej zdarma online program k probuzení svého potenciálu  >>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů