Nenech umřít své sny, makej na nich, stojí to za to. [Příběh Veroniky Plechaté]

Jsem úplně obyčejná holka. Mám dva mladší bráchy, které jsem občas mívala na povel a jako nejstarší jsem tak nějak, aniž bych chtěla, na sebe převzala tu „zodpovědnou“ roli starší rozumný ségry, která se stará, pomáhá a zaskočí za mamku, když je v práci. Mamka na nás byla většinou sama, tak se to tak ode mě očekávalo – to jsem si teda myslela…

A postupem času jsem si v sobě vypěstovala určitou samostatnost, ovšem samostatnost, co se týče financí. Nechtěla jsem být „dalším“, do kterého mamka „sype“ kačky. Ne, že bychom strádali, to vůbec ne, vždy jsme měli to, co jsme potřebovali, ale na rozhazování to nebylo. A tak jsem si v průběhu střední domluvila různé brigády a snažila jsem se aspoň trochu mamce ulehčit, aby mi nemusela na spoustu věcí dávat peníze.

Na vysokou jsem se nedostala

Nakonec jsem svým způsobem byla i ráda, že jsem se nedostala na vysokou a mohla jsem jít pracovat, protože jsem se mohla osamostatnit a vydělávat si sama. Jak moc se mi tohle zakódovalo jsem si uvědomila až mnohem později.
Mezitím jsem nastoupila do zaměstnání, pracovala jsem, jak nejlíp uměla, postupně jsem se vypracovávala svou vlastní pílí i na lepší pozice a měla jsem být spokojená.

Ale cítila jsem, že mi něco chybí

Ovšem nějak uvnitř jsem cítila, že mi něco chybí. Že práce je fajn, baví mě, ale měla jsem spoustu výhrad. Jednou z nich byla pevná pracovní doba. Na lepší pozici, byla paradoxně mnohem delší a občas i hůř zaplacená, se šéfy jsem vždy vycházela, protože jsem většinou sklopila uši a udělala to, co po mě chtěli i přesto, že jsem s nimi někdy nesouhlasila. A co mě hodně štvalo, bylo to, že rozhodují za mě, kdy já budu mít volno a kdy ne.

Neustále jsem hledala a zkoušela kde co

Takže jsem něco pořád hledala, co bych tak mohla dělat, aby to splnilo všechny moje požadavky. Abych si mohla něco tvořit nebo budovat, při práci, do budoucna mateřské a abych se na to mohla časem spolehnout a být si sama sobě šéfem. I přesto, že jsem si vydělávala moc fajn peníze, tak i přesto jsem si potřebovala splnit tu svou potřebu, svůj sen.

Zkoušela jsem různé činnosti, prošla i některými kurzy, ale nic nebylo „vončo“.

Přišlo těhotenství a mateřská a já stále nedělala nic smysluplného

A pak přišlo těhotenství a mateřská. Stále jsem nedělala nic smysluplného, co by mě posléze uživilo. Opět se tevřela skříň z minulosti. A mě docvaklo proč jsem pořád něco hledala a byla svým způsobem jako na trní, abych měla něco při práci. Přesně kvůli pocitům z dospívání. Měla jsem zakódované, že o peníze si říkat nemám a nemám být „přítěží“, že jsou potřeba jinde a já mám být samostatná a mám si poradit, jako vždycky sama. Nooo, ovšem s malým dítětem na krku (přítel spoustu času v práci) brigáda nebo nedej bože práce, vážně nejde. A popravdě velmi obdivuji všechny, které to dávají. 

Nastal ve mně neskutečněj boj. Boj o to, když jsem si měla říct o nějaký ten peníz na nákup, na plíny, na mlíko, na cokoliv. Uvnitř mě se vždy všechno sevřelo, všechno křičelo, že tohle není správný, ale není zbytí, s rodičovským příspěvkem si vážně na hrdinku hrát nemůžu. Prostě pokaždé, když přišla na řadu debata na téma peníze, tak jsem vedla boj, boj uvnitř sebe. A v tuto dobu to přišlo.. Naděje.. Naděje ve formě podnikání z domova, podle toho, jak si to časově nastavím já, bez počátečních investic a ještě se skvělou vzdělávací podporou.

Sen, pohádka??? Nene, realita 

Takže jsem naskočila do toho vlaku nazvaném „Express za svobodou a samostatností“ a vytrvale na tom pracuju. A už teď vím, že pocity, které mě sužovaly ohledně toho, když jsem si měla říct o peníze se postupně mění.

Jednak se s tím učím pracovat a hlavně si plním sen o tom, jak pracovat z domu, bez šéfa v zádech a sama na sebe. A dalším důvodem je moje dcera – moje úžasné dítě, pro které můžu být mámou na plný úvazek a být tu kdykoliv mě bude potřebovat a nežebrat v práci o volno, když bude nemocná nebo prostě cokoliv.

Rozhodně to není jen tak raz dva a žádný velký úspěch se nestane přes noc. Za tím vším je spousta práce a úsilí. Ale uvědomila jsem si, že raději budu teď nějaký čas pracovat, abych potom, až se většina mamin bude vracet do práce, já už nemusela a mohla si užívat svobody a finanční samostatnosti a být tu pro svou dceru.

Jsem vděčná za výhody a možnosti dnešní doby, opravdu moc vděčná ❤️

Pokud jsi ve stejné situaci jako já, jdi si za svým snem, nenech ho umřít. Jednou bys toho mohla hodně litovat.

S láskou Verča

Monika Švejdová
Podporovatelka maminek, které chtějí objevit svůj potenciál a ukázat ho světu ve formě vlastního podnikání. Zakladatelka projektu Podnikající máma >>. Autorka online programu Probuď svůj potenciál >>. Zakladatelka výzvy k probuzení ženského potenciálu >> Spoluautorka Klubu Online Podnikatelek >>. Více o mně se dozvíte tady>>

Buď tam, kde je podpora

Pro všechny, co chtějí růst >>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.