Proč neumí ženy přijímat a jak se dostat zpět do ženské energie?

Téměř vždy jsem se cítila blbě, tak nějak trapně, když mi někdo něco dával. Takový divný vnitřní pocit v břiše. Neuměla jsem to ocenit, radovat se z toho a vždycky, když mi někdo něco chtěl dát, odmítla jsem ve stylu „díky, to je dobrý“. Nejde ani tak o hmotné věci, jako o pomoc, o maličkosti, o podržení dveří, pochvalu, o zaplacení kávy, večeře apod. Když jsem si položila otázku, Proč to dělám? Odpověď přišla velice rychle „nezasloužím si to“. Jojo je to ekvivalent toho „Nejsem dost dobrá“. Určitě se s tím ztotožní plno z vás.

Postupem času můj odmítavý postoj vedl k tomu, že už se nenašel nikdo, kdo by mi chtěl něco dát a častěji se objevovali lidé, kteří byli připraveni na přijímání. Což mi vyhovovalo a díky tomu jsem nemusela řešit svůj špatný pocit. V přijímání jsem se sice cítila blbě, ale v dávání to bylo super. Když jsem mohla pomáhat, něco za někoho udělat, když jsem byla užitečná, když jsem mohla poradit, pomoc, zachránit, tak se mé ego tetelilo blahem.

Velké uvědomění 

Je asi blbé si to takhle veřejně přiznat, ale nejde jinak. Pravdou je, že jsem v druhých viděla chudáky, kterým je potřeba pomáhat, lépe řečeno je zachránit. Někdo přišel s problémem a já měla vymyšlených 5 řešení, jak mu pomoc a nejlépe, jak to udělat za něj, aby se moc nenadřel. No psycho, co vám budu povídat.

Postupem času mě to fakt vysávalo. Už mě to nedobíjelo, ale vybíjelo. Už nepřišel ten pocit mé dokonalosti, už mě ta „nadvláda“ nad druhými neuspokojovala. Chytla jsem se do pasti svého vlastního ega. Najednou jsem z toho byla zmatená. Dřív jsem si myslela, že být jen v energii dávání je to nejvíc, co mohu pro ostatní udělat. Byla to hra mého ega, které se povyšovalo nad ostatními. Dnes vím, že aby byla energie v rovnováze, je potřeba umět dávat i přijímat.

Pojďme se schválně zamyslet nad slovem POMOCI. Když ho rozložíme, co nám vznikne? PO – MOCI. A když si před to dáme například slovo TOUŽÍM, tak z toho máme krásný klíč TOUŽÍM PO MOCI. Schválně, kdo to vidí a chápe? 😉 Je těžké si to přiznat, ego se brání. A proto uděláme mnohem víc jak pro sebe tak pro ostatní, když budeme pracovat sami na sobě a budeme inspirovat svou vlastní cestou, ne druhým pomáhat na úkor sebe nebo je zachraňovat. Je to totiž úplně jiná energie.

Prvním krokem je uvědomění toho, proč se to děje. Druhým krokem je aktivní vnitřní změna. K obojímu se dostaneme.

Naše rodové linie jsou klíčem k našemu vnitřnímu poznání, v nich je potřeba hledat odpovědi

Pojďme se podívat na ženskou rodovou linii. Jaká byla tvoje máma, tvoje babička, tvoje prababička? Jak jsi je celý život vnímala? Je potřeba si uvědomit, že to co je v nich, je také v tobě. Ať se ti to líbí nebo ne, je to tak.

Byla to víla s jemnou energií, které dělalo radost, když ji dával muž pozornost, když ji zahrnoval komplimenty, dárky, pochvalami? Nebo to byla „železná lejdy“, která nedávala svou zranitelnost najevo? Která odvrátila tvář, když ji chtěl někdo obejmout. A když ji někdo něco pochválil, tak si myslela, že to nemyslí druzí vážně. Byla zatrpklá, zlá, bolavá, zraněná, bojovná? Pohleď na svou ženskou rodovou linii, tam je odpověď.

Zamysli se, co jsi jako malá viděla? Pokud jsi jako dítě zažívala situace, které bolely. Není divu, že sis musela nasadit brnění. Plno žen zavře svá srdce, protože je to nejjednodušší způsob, jak se uchránit před další bolestí. A přestanou přijímat, přestanou být v ženským principu. Důležité je, že tohle všechno jde změnit.

Cvičení pro tebe:

Večer, až budou děti spát, si udělej pohodičku. Vezmi si tužku a 3 papíry. Jeden papír je tvoje máma, druhý tvoje babička a třetí tvoje prababička. Pokud dosáhneš dál do generací, určitě i jim dej prostor.

Piš na papíry všechno, co tě o těch ženách napadne. Jaké byly? Jaký měly vztah k tobě a k sobě navzájem? Jaký měly vztah k mužům. Radovaly se ze života? Co tě na nich štvalo, co se ti naopak líbilo? Je to vědomá práce, kdy zjistíš, že tvoje máma, babička, prababička má stejný emoční vzorec a všechny si nesete stejnou emoční zátěž. Většinou nastane velké uvědomění toho, že neexistuje viník, ale že je to kolektivní práce. A pokud nechceme, aby se to dědilo dál na naše děti, je potřeba to uvolnit a změnit.

Když jsem se podívala do své ženské rodové linie, byl to teda masakr

V roce 2014 se mi rozpadlo manželství a já začala hledat odpovědi na své „Proč“. Narážela jsem neustále na to, že nejsem žena. Co to jako znamená? Vždyť mám prsa a vagínu, tak co je ještě potřeba? Tak mi to docvaklo za dalších 5 let. Ono nejde ani tak o to, jak vypadá tělo z venku, ale co má za energii uvnitř v sobě. Já byla vždycky bojovník s velkou ohnivou energií a zachraňovatelským komplexem. A podle toho vypadaly i moje vztahy. Buď jsem ve vztahu bojovala nebo zachraňovala. Xena bojovnice hadr. Vím, že je nás hodně 😉

V jednom článku na mě vyskočilo téma mužský a ženský princip. To mě teda zajímalo. Já vážně nevěděla, že mužský princip = dávání a ženský princip = přijímání. Měla jsem to celý život tak nějak pomotaný. Měla jsem za to, že žena dává. Pokud si to taky myslíš, tak je to kravina.

Ale zpět k mým vztahům

No zkrátka jak jsem byla nastavená na dávání, tak jsem přitahovala chlapy, kteří byli nastavení na přijímání. Měli jsme to prohozené, já byla v mužské energii a oni v té ženské. Buď fňukali, že je ženský využívají nebo neuměli vydělat peníze a nechávali za sebe neustále platit. Chyběla jim taková ta ochraňovatelská energie, taková ta pevnost, ta stálost. Jako strom s pevnými kořeny, na který když se zavěsí žena a děti v bouřce, tak on to ustojí. Většinou ti muži byli „mimina“, co měli problémy sami se sebou. Buď nebyli vyzrálí nebo v sobě měli hodně zranění, které si potřebovali zpracovat.

Zkrátka se to vždycky dostalo do bodu, kdy jsem cítila, že to není ok. Protože kdyby to bylo ok, cítila bych se přeci skvěle. Problém byl někde jinde. Celý život jsem žila v mužském principu, mužské energii. Připadala jsem si jak matka těch mužů nebo jak ženská s hodně velkými koulemi, ne jak jejich žena. Ve skrytu duše jsem se chtěla vzdát té Xeny bojovnice a mít vedle sebe muže s velkým „M“. Ale jak se to mohlo stát? Jak mohl takový muž přijít, když jsem sama nevěděla, jak být tou ženou s velkým „Ž“. Nemohl. Sama jsem si to blokovala.

Když přišel další vztah a mě docvaklo, že se zas točím v kruhu, jak pes za ocasem, udělala jsem vnitřní rozhodnutí a začala na sobě pracovat. Věděla jsem, že pokud nezměním tu energii v sobě, budu neustále přitahovat stejný typ mužů a stejné situace. Když už jsem pochopila, že v mém těle je mnoho mužské energie, bylo na čase poznat tu ženskou.

Věděla jsem, že potřebuji jít hlouběji, do podstaty problému

Věděla jsem, že neumím přijímat a že mě to hrozně omezuje v partnerských vztazích. Bylo potřeba se podívat dovnitř do sebe. Celé ty roky jsem byla v mužském nastavení, a proto mé vztahy spíš nefungovaly než fungovaly. Měla jsem potřebu bojovat a nedovolovat si být křehká, slabá a zranitelná. Vnímala jsem tyto emoce jako slabost jako selhání a že je to něco méněcenného.

Když jsme slabí a zranitelní tak jsme zároveň i silní. Vždycky je tam polarita. Silnou stránku svého já jsem znala velice dobře a tu slabou jsem neměla ráda. Když přišla třeba v období menstruace, nechtěla jsem si ji připustit a dovolit, tak jsem ji potlačila, převálcovala a nepřijímala ji. Přitom je to naše podstata.

Bylo na čase toto téma otevřít a vrátit se do své ženské energie. Díky vnitřní energetické práci, cvičením, rituálům a terapiím jsem si sáhla na energii hojnosti, zpracovala jsem si zradu v ženské rodové linii a mnoho dalšího. Je to jízda. Za dobu, co se sebou ustavičně pracuji, jsem se hodně posunula. Zároveň jsem pochopila, že pokud chci, aby se změnil svět okolo mě, je potřeba změnit to, co mám uvnitř v sobě. Je to tedy pořádná makačka.

Jak najít v sobě ženu? Ženský princip, ženskou energii?

V mém vnitřním světě bylo hodně síly, hněvu, tlaku, boje, moci, výsledky. Vnitřní muž byl všude. Zatímco vnitřní žena nikde. Volala jsem po ženské energii po jemnosti, zranitelnosti, slabosti, oddanosti.

Když přišla otázka, jak vypadá tvá vnitřní žena? Odpověď nepřicházela. Neznala jsem ji. Když přišla druhá otázka, co cítíš ve svém těle? Odpověď byla jasná. Rychlou neposednou neurvalou prudkou energii – obrovskou sílu. Když přišla třetí otázka, co to je? Odpověď byla – můj vnitřní muž.

Jak se cítí tvoje vnitřní žena? Pláče, nemá prostor, vnitřní muž ji nepustí. Poprosila jsem svého vnitřního muže, aby udělal místo pro vnitřní ženu. Jemná vibrace se začala postupně usazovat v levé části těla a ta kmitavá ta neposedná připravená na boj najednou neovládala celý prostor. Bylo potřeba se o ten prostor rozdělit. Síla ustoupila a zařadila se na svou stranu, na pravou část těla, tu mužskou. A slabost – jemnost se mohla usadit ve své části těla.

Chvíli trvalo než síla přijala svou roli a uvědomila si, že je potřeba spolupracovat se slabostí, aby přišla harmonie. Síle bylo líto, že se musí se slabostí, křehkostí a zranitelností o prostor dělit. Ale ve chvíli, kdy s ní začala jemnost tančit, chrochtala síla blahem. A tak začala síla respektovat jemnost a nastala harmonie, vnitřní klid. Konečně se vnitřní muž setkal s vnitřní ženou a já objevila svou ženskou podstatu. Oddanost, křehkost, něžnost, trpělivost.

Je to nové, ale moc krásné, jako když se dítě učí chodit. A tak jsem přijala svou ženskou stránku a učím se s ní žít 😊

Běž dovnitř sebe, poznej svou ženskost a svět kolem tebe se začne měnit. Teorie je jednoduchá, ale udělat ten krok k sobě je nejtěžší v životě. Pokud jsi tam, kde jsem byla kdysi já a chceš poznat svou ženskou energii, ozvi se. Není to cesta pro každého, protože je potřeba vyjít z role oběti a uvědomit si, že tu práci „na sobě“ za nás nikdo neodmaká, jen my samy. Bude to bolestivé a budou pravděpodobně i slzy. Ale všechny krásné věci v životě se rodí ze tmy 🙂

Kontakt najdeš zde

Kdo přestává bojovat, ten má krásné vztahy

S láskou Monas

Ps.: Nikdo nejsme dokonalí a čeština nebyla nikdy moje silná stránka, tak pokud vidíš nějakou chybu, tak se usměj a v klidu to přejdi.
Díky 😉 

DEJ A BUDE TI DÁNO

Daruj kaši a zachraň dětský život   >>>

Komentáře
  1. petra napsal:

    Krásný článek, taky k tomu teď docházím, k tomu přijímání, je to změna veliká. Nejvíc mě pobavilo, když jsem se zeptala nahoru, co všechno si muž vezme a okamžitě přišla odpověď „všechno co mu dáš“. Hehe. No jasně. Jak jnak. Je na nás, abychom to změnily. Už je načase. Díky :).

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.