Proč se nevyplácí zachraňovat druhé a jak se naučit dávat ostatním, aby to nebylo na úkor sebe sama?

Když jsem byla malá uvěřila jsem tomu, že je potřeba se neustále s někým dělit. Že je v pořádku dávat ostatním na úkor sebe. Že se to vlastně i očekává, jinak budu špatná a sobecká. Dnes konečně chápu ten rozdíl mezi sobeckostí a sebeláskou. Každý jsme zodpovědní za to, čím svou duši, mysl i tělo krmíme. Pokud jsme uvěřili tomu, že je v pořádku nic nemít, a i o to nic se rozdělit s ostatními, jsme (no jak to napsat slušně) v černé díře.

Vnímám, že největší překážkou k vlastní sebehodnotě a sebevědomí je to, že si lidé zkrátka nechtějí hojnost a blahobyt pro sebe dovolit. A tak aby uspokojili svého vnitřního trýznitele, raději rozdávají z vlastního nedostatku. Krmí své ego potřebností a užitečností. Což je hrozná past. Hodně moc na sebe zapomínáme a většinou rozdáváme ostatním a tiše doufáme, že se nám to jednou vrátí. Raději koupíme drahou věc dětem než sobě, protože my to přeci nepotřebujeme a nějak se s tím zkrátka popasujeme, když to mít nebudeme.

Kde je ta hranice mezi dáváním z nedostatku a hojnosti?  A jak to poznat?

Tím klíčem je vlastní pocit. Pokud se u dávání cítím špatně, nedělám to. Nejdu přes sebe. Neznásilňuju se. Nenechám se vydírat ani manipulovat. Většinou slýchávám, že oni za to můžou. Udělala jsem to kvůli nim. On, ona, oni mě do toho natlačili a já teď nemám nic, vše jsem rozdala. Cítíš v tom tu lež? Ne, to nebyl nikdo jiný. Byla jsi to ty. Ty jsi to totiž dovolila. A o tom to celé je. Vše je o nás. Tak jednoduché to je. A proto neplýtvej svou cennou energií. Udrž si ji a nerozdávej ji kde komu a zadarmo.

Jak tedy darovat z dostatku a z hojnosti?

Představ si, že jsi sklenice, do které přitéká voda. Ta voda je tvoje seberealizace, tvoje radost, tvoje tvořivost, tvoje láska, štěstí, atd.

Nech ji kapat tak dlouho, než se naplní po okraj. Užívej si to na maximum. A poté až voda začne přetékat po stěnách ven, tak dávej. Dávej co můžeš. To je dávání z nadbytku. Pak se ti nestane, že budeš mít blbý pocit. Pak se ti nestane, že budeš litovat, že jsi něco někomu dala a nevrátilo se ti to. Protože budeš mít vždycky dost. Jsi v hojnosti  a můžeš se o ni s láskou podělit s ostatními. A tak je to v pořádku.

Pokud není tvůj pohár naplněn, není ten správný čas a je potřeba se ještě dosytit. Jak to poznám? Podle své spokojenosti. To je opravdové bohatství. Plno lidí si myslí, že bohatství je číslo, ale není to tak, bohatství je pocit! Znamená to, že jsi v proudu života, že neexistuje nedostatek, že plně důvěřuješ celému procesu a tomu, co se právě děje tady a teď. A že si vše dokážeš neskutečně užít. I když slunce právě nesvítí, ty víš, že je to venku mimo tebe. Protože uvnitř v tobě je silný pocit toho, že vše je v pořádku.

Naučit se říkat ne je jedním z klíčů k vlastní sebehodnotě

Sama jsem se několik let potýkala s tím, že jsem neuměla říkat NE.  A když nad tím přemýšlím, tak to vlastně úplně na sto procent nezvládám dodnes. Ale řekla bych, že už teď jsem udělala velký pokrok. Dřív když mě někdo o něco poprosil a i přesto, že se mi to vůbec nehodilo a měla jsem u toho špatný pocit (takové to  – nedělej to), vymyslela jsem způsob, jak tomu druhému vyjít vstříc (samozřejmě na úkor sebe). Postupem času jsem si uvědomila, že mi těch lidí bylo líto. Že jsem v nich viděla chudinky, které je potřeba zachraňovat. Na jednu stranu mi to cinkalo na mé ego, jaký jsem zachránce a jak jsem prospěšná. A na druhou stránku mě to neskutečně sralo, že mě ty lidi využívají.

Schválně si udělej následující test a odpověz si na tyhle otázky. V těch odpovědí najdeš uvědomění, jak to máš ty.

  • Kamarádka si opět stěžuje, jak je její partner na nic a že kvůli němu nemá peníze. Co uděláš?
    Polituješ ji a zase jí půjčíš? A už teď víš, že ti to nikdy nevrátí, protože nemá z čeho. Nebo?
  • Sestra neustále pláče, že nemá hlídání pro své tři děti, zatímco její manžel sedí v hospodě. Co uděláš?
    Zrušíš všechny své plány a uděláš vše proto, abys je pohlídala? Nebo?

Tak nějak jsme uvěřili, že neustále pomáhat slabším je nutnost. Ale jak se z těch slabých mají stát silní, když nemůžou růst? Když jim nedovolíme projít jejich životními lekcemi? To co nás dělá silnými, jsou naše životní prohry, jsou to naše bolesti, tvrdé situace, kterými procházíme. Když je zvládneme a pochopíme, že tu byly pro nás, pro posílení sebe samých a dokážeme za ně poděkovat, pak jsme zvítězili. Pokud to nechápeme a v těch situacích zůstáváme a neustále si ubližujeme a nikdy nic nezměníme, jsme oběť, která si vesele dokola tančí ve svém vlastním utrpení a neroste.

A proto vždy první zachraň sebe. Ostatní není potřeba zachraňovat, ale inspirovat vlastní cestou, vlastními vítezstvími. Klíč je v tom, naučit ostatní chytat ryby, a ne jim je nosit až pod nos. Pokud tě pomoc ostatním vyčerpává, je potřeba se zastavit a dosytit sebe. Zopakuji to raději ještě jednou. Darovat z nedostatku je, jako když stojíš v bažině, topíš se a snažíš se zachránit ty okolo.

Takže jak je to tedy s těmi dobrými skutky?

Dobrý skutek je úžasná věc. Ovšem záleží odkud jde. Jde z ega nebo ze srdce? Jde z hojnosti nebo z nedostatku? Pokud jde z ega, chceme něco nazpět a pokud se tak nestane, pociťujeme velké zklamání, možná i vztek, lítost apod.. Pokud jde ze srdce, je to dávání bez podmínek. A o to především jde.

Jak to poznám? Jednoduše. Pokud jsem v srdci, jsem v energii hojnosti a vím, že to co dávám, se mi vždycky vrátí. Nelpím na konkrétním obdarovaným člověku. Vím, že se to zkrátka někde projeví. Pokud jsem v egu, lpím na konkrétní obdarované osobě a čekám od ní něco zpět. Když se mi to nevrací, mám špatný pocit, namísto důvěry v proces, že se to projeví jinde. Je to srozumitelné?

Dávání z lásky a hojnosti je jako bumerang, nikdy nevíš odkud přiletí nazpět. Pokud už je tvůj pohár naplněn, dávej, dávej, dávej. Není nic lepšího. Užívej si tu cestu. Važ si sama sebe a rozdávej z nadbytku.

Pokud si chceš posílit vlastní hodnotu, doporučuji projít speciálním online tréninkem, který ti pomůže a najdeš ho zde>>>

Pokud si chceš přečíst článek na téma „přijímání a jak se dostat zpět do ženské energie“ mrkni zde>>> . Měj se krásně.

Ps.: Nikdo nejsme dokonalí a čeština nebyla nikdy moje silná stránka, tak pokud vidíš nějakou chybu, tak se usměj a v klidu to přejdi.
Díky 😉 
S láskou Monas
Monika Švejdová
Podporovatelka žen, které chtějí objevit svůj potenciál a ukázat ho světu ve formě vlastního podnikání. Zakladatelka projektu Podnikající máma >>. Autorka online programu Probuď svůj potenciál >>. A průvodkyně pro všechny, co se rozhodli jít cestou svobodného podnikání.

DEJ A BUDE TI DÁNO

Daruj kaši, zachraň dětský život a získej zdarma online program k probuzení svého potenciálu  >>>

Komentáře
  1. Jitka napsal:

    Dobrý den, jako by to byl můj život. Dávala jsem a pomáhala až jsem obrazně řečeno ležela vysílením na zemi a nebyl nikdo, kdo by mi pomohl. Ujasnila jsem si mnohé věci. Nyní vstávám z popela jak Fénix, abych v současné době získala sílu a energii pro sebe. Je potřeba uzdravit nejen tělo, ale i duši. Naprosto souhlasím. Dávejme, ale tak,abychom sami zůstali silní. S pozdravem Jitka.

    • Děkuji Jitko za tvé sdílení. Je to úžasná zkušenost, díky které nyní víš, že je potřeba dát na první místo sebe, nasytit se vším, co je potřeba a pak s láskou dávat ostatním. Jen tak dál. S pozdravem M.

  2. Jana napsal:

    Je mi 56 byla jsem vychovaná k tomu že se mám dělit a pomáhat. Do totálního zhroucení. Můj manžel byl gambler, chtěla jsem pomoct. Nevyšlo to. Maminka a bratr alkoholici chtěla jsem pomoc a nevyšlo to. A můj prostřední syn.Uz jsem se tak na něj zlobila že jsem vyměnila zámek. Když neměl kam jít, tak jsem ho zase pustila. Zijem na 12m.A já vím že jsem udělala opět tu samou chybu. Živím ho. A nevím jak s toho ven. Protože já mám přeci pomáhat

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů